Harrington, James (1611-]677) Anglický politický teoretik. Harrington pocházel ze staré aristokratické rodiny. Studoval na Trinity College v Oxfordu a na Midd]e Temple.
Po studiích se vydal na dlouhou pouť po kontinentě. Sloužil v anglickém pluku v Holandsku a sledoval fungování benátského politického systému. V letech ]647-49 se připojil ke králi Karlu 1. Poté se vrátil ke studiu (pravděpodobně hledal vysvětlení pro královo mučednictví) a v roce 1656 vydal spis Oceánie (The Commonwealth 01' Oceana).
V letech 1656---60 napsal řadu kratších politických děl obecně rozvádějících a bránících ideje Oceánie. V roce] 661 byl uvězněn (pro nepodložené obvinění ze spiknutí) a ve vězení se duševně zhroutil. Po svém propuštění strávil zbytek života ve Westminsteru, ale již nepublikoval. Harrington by] velkým obdivovatelem "starobylé prozíravosti" (jako protikladu k modernímu politickému učenO a jeho díla jsou místy přetížena těžkopádným klasicismem. Přestože občas užíval klasické republikánské argumenty a kategorie, svou teorii pokládal za první vážné zpracování dosud plně nevysvětlených problémů, zvláště role majetku a vojenské moci ve státě a vazby mezi ními. Majetek pokládal za základ všeho ostatního. Rozděloval ho do tří skupin podle toho, zda je vlastněn jednou, několika nebo mnoha osobami. Tyranie, oligarchie a anarchie považoval za "nevyvážené vlády", jež nejsou schopné dlouhého trvání. Za stabilní pokládal pouze tři způsoby uspořádání moci: "absolutní monarchii", v níž má monarcha monopol na vlastnictví a vláda je udržována pomocí placené armády; "smíšenou monarchii", v níž je půda vlastněna velkými aristokratickými magnáty a aristokraté a jimi zplnomocnění poddaní vládnou zbraněmi; a "společenství", jež vzniká tam, kde se vlastnictví půdy dostatečně rozptýlilo mezi ty, "kdo mohou sami přežít", a nedochází tak k utváření aristokracie. Ozbrojenou sílu zde tvoří občanské milice.
Většina Harringtonova spisu Oceánie je však věnována podrobnému náčffil barokního ústavního řádu, který měl do života uvést Olphaus Megaletor (představující s jistou literární licencí Cromwella). Harringtonova teorie není zcela historická, neboť byl přesvědčen, že vhodně navržená ústava, zajišťující shodu zájmů a toho, co diktuje rozum, mÚže trvat věčně, pokud zabrání rozvoji oligarchie a zavede takovou vládu nad majetkem, která povede k jeho rozptýlení. Jak již bylo řečeno, Harrington pokládal výsledky svého studia za přesnou analýzu problémů, jež byly dosud převážně opomíjeny. Za zdroj inspirace pokládal fysika Williama Harveye a svou "politickou anatomii" minulých ústav považoval za stejně vystihující jako jeho popis krevního oběhu.
Konstituční model Oceánie ukazuje jasnou inspiraci ARISTOTELOVÝM pojetím státu i jinými teoriemi smíšené nebo vyvážené ústavy. Harrington počítá se dvěma zákonodárnými sbory, volenými nepřímo všemi vlastníky majetku: senát, obsazeným bohatšími vlastníky púdy, by měl výhradní právo vytvářet zákony; a shromáždění menších svobodných vlastníků výhradní právo schvalovat nebo odmítat zákony navržené senátem. Ustaveny by měly být také výkonné úřady a od obce výše by měla existovat občanská, vojenská a náboženská hierarchie. Pravidelná obměna úředm'ků by zabraňovala jakýmkoli sklonÚm k oligarchii, omezení rozsahu vlastnictví půdy formou "agrárního zákona" by zamezovalo zpětnému pohybu k feudální aristokracii.
Harringtonovým záměrem bylo ukázat, že "rozpad vlády způsobil (občanskou) válku, nikoli občanská válka rozpad vlády". Vlastnictví a s ním i vojenská síla, na nichž byla založena monarchická moc, utrpěly za Tudorovců řadu osudových ztrát, a po rozpadu této základny nemohla vládní "nadstavba" dále existovat. Za těchto okolností byla starobylá ústava pouhou relikvií, která nemohla být již restaurována. Legitimní nezbytností se proto stalo vytvoření ústavy nové. A jestliže byla tato zásadní změna forem vlády sekulárním procesem zahrnujícím "lid" jako celek, zůstal pak požadavek na vládu "svatých" oslaben, a výsadní nárok na převahu strany "Good Old CmIse" (oligarchie "neúplného sněmu") byl odsunut všeobjímajícím charakterem Harringtonova populismu. Výsledkem této teorie pak bylo, že Harrington mohl nejenom tvrdit, že společenství vzniklé tímto procesem je nejlepší formou vlády, neboť ztělesňuje obecný zájem všech občanů, ale že je i vytyčením cesty (na základě výkladu dějin) k stabilnímu, ne-li nesmrtelnému politickému zřízení.
Rané interpretace Harringtonova myšlení spojovaly jeho historickou analýzu s úvahami zabývajícími se vzestupem (nebo úpadkem) šlechty. Novější badatelé (zvláště John Pocock) zdůrazňují jeho originální spojení občanské humanistické víry a klasického republikánského přesvědčení (představovaného zvláště MACHIAVELLIM), že základ občanství spočívá ve vládnutí zbraní - s tím, že ono vládnutí zbraní je podloženo vlastnictvím půdy, umožňujícím občanu žít nezávisle a bez závazků k nadřízeným (viz REPUBLIKANISMUS). Harrington bývá také pokládán za původce argumentů proti ABSOLUTISMU, které začaly být předkládány přibližně v době, kdy zemřel. Pocock nazývá politické myslitele, kteří takto argumentovali, "novoharringtoniány"; ti zastávali názor, že v pozdně stuartovské éře hrozí ústavě nebezpečí, že bude rozvrácena výkonnou mocí, jednající z příkazu státní pokladny, dostatečně silné na to, aby zkorumpovala parlament dosazenými lidmi a zemi zastrašila stálou armádou. Ve spojování Harringtonovy teorie s touto školou je však jistá ironie; ačkoli obě teorie měly společnou víru v to, že občanské vládnutí zbraní je obranou proti absolutismu, novoharringtoniáni přišli se zásadně revidovaným názorem na minulost. Pro Harringtona představovala smíšená monarchie do jisté I míry zmatený systém, v němž žádná moc není dostatečně silná, aby mohla omezit druhou, zatímco novoharringtoniáni ji považovali za vyvážený řád, v němž, navzdory závislosti nižších společenských vrstev na vysoce postavených, je jistý stupeň svobody zajištěn, protože moc není soustředěna v jedněch rukách, ale je rozptýlena. JSC

odkazy
Pocock, J.G.A.: The Machiavellian Moment. Princeton, NJ: Princeton University Press, 1975.
-r _: The Politica/ Works lit' James Harrington. Cambridge: Cambridge University Press, 1977.
literatura
Greenleaf, W.H.: Drder, Empiricism and Po/itics. Oxford: Oxford University Press, 1964.
Tawney. R.H.: Harrington's Interpretation lif His Age. Oxford: Oxford University Press, 1942.